Chytridiomykóza obojživelníků

Léčba

      K ošetření klinické chytridiomykózy obojživelníků byla popsána protihoubová droga Itraconazol, která byla úspěšně použita v lázních a podávána perorálně dospělým jedincům. Benzalkonium chlorid byl použit na ošetření povrchových houbových zánětů kůže u drápatky Xenopus laevis, způsobených pravděpodobně chytridiomycetní houbou. Léčba je drahá a jen v 80 % úspěšná. Ačkoliv došlo k prodloužení doby přežití juvenilů rosnice Litoria caerulea nakažené v laboratorních podmínkách, benzalkonium chlorid (1 mg/l) ani fluconazol (25 mg/l) nedokázal odvrátit následnou 100% mortalitu. Důvody neúspěchu mohou spočívat vé reakci na modifikaci kožních buněk (Berger et al. 2005) nebo vém příjmu keratinizovanými buňkami rosnice. Antimikrobiální léčba je zpravidla neefektivní bez asistence imunitního systému hostitele. U rosnic nakažených chytridiomykózou se tedy předpokládá velmi malá imunitní reakce. Úspěšná léčba musí zahrnovat každé jednotlivé sporangium, aby se zamezilo návratu infekce na předchozí úroveň. Pokud není léčba 100% úspěšná, je nezbytné žáby chovat odděleně, aby se zabránilo infekci mezi jedinci. Nicméně tento druh je považován za velmi citlivý k chytridiomykóze v porovnáním s jinými druhy (Ardipradja 2001). Jiné druhy mohou být tudíž léčeny mnohem jednodušeji.
Léčba in-situ sestává z pětiminutových koupelí v 0,01 % roztoku itraconazolu. Modulace teploty představuje nefarmaceutickou léčbu, jež by mohla být u některých, zvláště tropických, druhů úspěšná (Woodhams et al. 2003).
V současnosti je možné vyléčit jedince v časném stádiu nemoci, ale v žádném případě se tím zvířeti nedodá rezistence proti opětovnému nakažení, tudíž zpětné vypouštění do přírody je prozatím zbytečné (Williams et al. 2002).