Chytridiomykóza obojživelníků

Další nemoci

       Mezi další patogeny, způsobující populační poklesy obojživelníků, můžeme řadit saprolegniózu a ranaviry. Vodní forma saprolegniózy byla popsána jako příčina velké úmrtnosti vajec obojživelníků a považuje se za jednu z příčin poklesu ropuch Bufo boreas a skokanů Rana cascadae na území Spojených států v interakci sými změnami, zeslabenou ozónovou vrstvou a zvýšeným UV–B zářením (Kiesecker et al. 2001). Romansic et al. (2009) dokázali, že S. ferax dokáže zabíjet obojživelníky v jejich embrionálních i juvelnilních (larválních) stádiích a že sek tomuto patogenu liší druh od druhu. Ranaviry zahrnují další důležitou skupinu patogenů obojživelníků. Napadají obojživelníky, plazy a ryby a jsou pro ně často prudce jedovaté. V posledních letech byl ve vědecké literatuře zaznamenán obrovský vzestup počtu ranavirů (Hyatt et al. 2001). V několika případech byly ranaviry zodpovědné i za mortalitu v populacích divokých obojživelníků, a to konkrétně u axolotlů Ambystoma tigrinum v Arizóně, USA a Saskatchewanu vě (Jancovich et al. 2001), skokanů Rana temporaria ve Velké Británii (Cunningham et al. 1996) nebo skokanů Rana catesbeiana v Japonsku (Une et al. 2008).
Velmi podobný Bd z hlediska fyziologie, působení i náhlého objevení se jeví tzv. syndrom bílého nosu u netopýrů (white-nose syndrom) zapříčiněný houbou Geomyces destructans popsanou teprve v loňském roce (Gargas et al. 2009). Od roku 2006 má na svědomí nejméně 1 000 000 usmrcených netopýrů, přičemž u některých populací i 100% úhyny. Areál nemoci se stále rozšiřuje. Tato plísňová choroba, jež byla dříve k nalezení pouze na severovýchodě Ameriky, byla v roce 2009 objevena i v Evropě, konkrétně ve Francii (Puechmaille 2009).